Koupě použitého, zánovního, nebo i hodně starého automobilu je vždy docela riskantní záležitost. Předáváte peníze někomu za něco, o čem máte informace pouze od prodávajícího, kterého s největší pravděpodobností také vůbec neznáte. Je to férový člověk, nebo nějaký podvodníček? Prodává to auto z důvodu, který uvádí, nebo se jen chce zbavit vozu, o kterém ví, že ho v nejbližší době čekají nákladné opravy?
S tím musíte počítat v každém případě. A to i v případě, že jste si svůj budoucí automobil vyhlédli v autobazaru. A v autobazaru musíte navíc počítat i s tím, že pokud zjistí, že auto není v úplně nejlepším stavu, mají dost času a hlavně prostředků na to, aby případné hrozby zamaskovali. Mají garáže, dílny s potřebným nářadím i přenosné myčky.
Auto, které jste si vyhlédli, podrobte bezprecedentní zkušební jízdě. Při ní sledujte vše co se s autem děje. Kouří z výfuku při studeném startu?, Při zatáčení, to ve volantu lupne? Jsou slyšet brzdy? Není výfuk příliš hlasitý? A co spojka, zabírá dole, nebo nahoře? Není cítit?
Prohlídku zahajte zkouškou tlumičů. Zkuste zatížit automobil, že se do něj zapřete a zatížení povolíte. Vrátí se vůz do původní polohy, nebo se vícekrát zhoupne? Pokud ano, tlumiče jsou zralé na výměnu.
Vizuální kontrola nesmí být ochuzena o prohlídku nejvíc rezavějících míst. To jsou spodní hrany dveří a lemy blatníků. Není na nich příliš velký nános barvy? Zkuste poklepat nějakým tvrdým předmětem. A co interiér, odpovídá stáří vozu? A opravdu jsou u auta co má naběháno 100000 km vozu vyhlazené pedály? To asi těžko, že. Vždy také trvejte na prohlídce vozu i ze spodu, někde, nejlépe na zvedáku. Zkontrolujte brzdové hadičky, jestli nejsou příliš styřelé. Pak se podívejte na výfuk a na únik provozních tekutin. Na konci prohlídky zkontrolujte všechny funkce osvětlení, stěračů, klaksonu.
