Jistě jste schopni o dovolené vyprávět. A to mnoho. A vychvalujete tu zemi, kde jste byli. Jenže, to není zrovna pravdivá informace, protože jste tu zemi nepoznali. Pouze její část, takže je dobré mluvit jen o tom či onom místě. Brát to jako celou zemi nebo stát je nesmysl. To, co si nyní přečtete jsem na cestách nezažila já, ale dávný kamarád, kterému nevím kde je nyní konec. Ten velmi rád cestoval a projel snad kde co. Vyprávěl mi perličku z mladých let, kdy ještě tak moc neznal svět. Cestoval tehdy do srdce Afriky, výjimečně ne na vlastní triko ale s nějakou agenturou. Jenže došlo k nějaké komplikaci a oni skončili jinde.
Což o to, agentura se postarala o náhradní bydlení a kamarád to chválil. Co ho však udivilo, že se nedostal ven z resortu. Celý byl totiž obehnán plotem, a to velmi pořádným. A když chtěl ven, nikdo mu neřekl jak. Vydal se tedy stejnou cestou, jakou je odvezl autobus. Došel k bráně, kterou chtěl normálně projít, ale byl zadržen a nechtěli ho vůbec pustit. Kamarád však použil kouzelné zaříkadlo, které platí snad všude na světě a říká se mu bakšiš. Když opustil prostor nevydal se směrem do města, ale směrem opačným, k vesnici. No co, město už viděl, přijel odtamtud. Už cestou začínal chápat, proč se tato země brání vůči volnému pohybu turistů. A začal fotit.
Všude kolem nepořádek, hadry, sklo, plasty, rezavé dráty, pneumatiky a když došel až k vesnici, zhrozil se úplně. Tady už na něj vyběhli místní, když viděli fotografický aparát a kamarád tvrdil, že mnoho nechybělo a asi by dostal nakládačku. Naštěstí měl u sebe několik peněz, takže tím obyvatele uklidnil, ale fotit tak jak tak nesměl. Bohužel zde byla špatná domluva. Místní dialekt neznal a ve vsi nebyl nikdo, kdo by bravurně zvládal anglicky. Takže pobyl jen chvíli, viděl tu bídu a pochopil. Podruhé by tam prý nešel.
Inu, každá mince má dvě strany. Na jedné pozlátko hotelů a pláží a na druhé obyčejný život.
