Ono se to musí vzít se všemi souvislostmi, a nakonec dojdeme k závěru, že ten člověk vlastně ani nic jiného říkat nemůže. A není to třeba tím, že nic jiného ani nepoznal. Těžko se opouští něco, co vás baví a děláte to spoustu let. Takže přesvědčit zavilého filatelistu, aby toho nechal, prodal své sbírky a stal se kupříkladu filumenistou, abychom nechodili příliš daleko, to by nebylo jen tak. Je to stejné jako když je každý sportovec přesvědčen, že ten sport, kterému se věnuje právě on je ten nejlepší na světě. Nikdo mu to nevyvrací a ono asi ani není proč. Pokud tím nikomu neubližuje…
Některá hobby se dědí z generace na generaci, takže pokud mají nějaký hmatatelný výsledek, například zrovna ta filatelie, bude se toho jen těžko nechávat. Ale zase je fakt, že může nastat situace, kdy tu sbírka je, ale dědice nezajímá a nic v tom nevidí. Takže ji prodá a je z něj boháč. Tyto peníze poté investuje do toho, co zajímá jeho. Ano, klidně to může být třeba jen alkohol, nebo lehké ženy. Nebyl by rozhodně ani první ani poslední smutný hrdina, který takový majetek prolil hrdlem, nebo jinak utratil. Jiný člověk však ví, co to všechno obnáší dát to dohromady, a tak sbírá dále. Každý se k tomu prostě staví jinak.
Hobby však nemusí a také nebývá pouhé sběratelství. Může to být sport, turistika, čtení knih, vyřezávání ze dřeva, lepení z papíru, zahrádka a skoro každá další činnost, která se nemůže nazývat prací. I když ani to není zcela přesná definice. Hobby musí člověka těšit, musí mu dát klid a duševní odpočinek. Proto je spousta těch, kteří se potloukají po lesích, pokud možno tam, kde je klid. Což dneska není zrovna jednoduché, protože lidé jsou už všude a všude také dělají patřičný hluk a nepořádek. Jenže to je, bohužel, projevem civilizace a pokud zde nebude nějaký velmi účinný zásah, lepší to nebude.
